Osvojování řeči v raném dětství
Osvojování řeči před narozením
Je známo, že se děti dozvídají o svém rodném jazyce ještě před narozením. Vědci se obecně shodnou na tom, se děti před narozením učí melodii a rytmus; v tomto projektu zkoumáme, zda při narození děti vykazují také známky prenatálního učení se jednotlivým hláskám. Toto testujeme pomocí elektroencefalografie (EEG) u jedno- až třídenních novorozenců.
Zjistili jsme, že miminka reagují na řečové podněty mnohem silněji než na akusticky srovnatelné, ale neřečové zvuky. V případě samohlásek navíc jejich mozky vykazují vyšší, abstraktní úroveň zpracování, která se velmi podobá té, jež se typicky vyskytuje u dospělých. Naše zjištění lze vysvětlit prenatálním formováním řečových kategorií pro samohlásky. Do výzkumu prenatálního učení řeči zapojujeme také výpočetní modely a simulace (více zde), které využíváme zejména pro mezijazyková srovnání.
Rukopis popisující tento experiment a jeho výsledky je v současné době v recenzním řízení. Můžete se podívat na poster s předběžnými analýzami, který jsme představili na jedné z významných konferencí o vývoji jazyka v Bostonu.
Na tomto projektu úzce spolupracujeme s Janem Kremláčkem (Lékařská fakulta v Hradci Králové). Děkujeme Gáboru Stefanicsovi (Univerzita v Curychu), který s námi sdílel své praktické zkušenosti s testováním novorozenců pomocí EEG.
Řeč nemluvňat
Předchozí výzkumy ukázaly, že to, co miminko slyší v době před porodem, zejména ve třetím trimestru, ovlivňuje to, jak reaguje na řeč po porodu. Miminka tak silněji reagují na svůj mateřský jazyk oproti neznámému jazyku, na básničku, kterou slyšeli, oproti neznámé básničce, a také pláčou v melodické kontuře jazyka své maminky. Všechny předchozí studie ovšem pracovaly s miminky, která již byla prenatálně vystavena řečovému inputu. Naším cílem je tedy srovnat zpracování řeči u novorozenců, jejichž maminky jsou zaprvé rodilé mluvčí češtiny, zadruhé rodilé mluvčí ruštiny a také u novorozenců, jejichž maminky využívají ke své primární komunikace český znakový jazyk. Chceme zjistit, jestli je lidská připravenost na jazyk u novorozenců modifikována spíše prenatálním vystavením jazyku, nebo je spíše vrozená.
Připravenost na jazyk budeme testovat pomocí dvou neurofyziologických metod: EEG a fNIRS. Měřit budeme neurální aktivitu v odpovědi na souvislou řeč v českém a ruském jazyce ve dvou rejstřících – ve stylu řeči na dítě (IDS) a ve stylu řeči na dospělého (ADS). Při testování na EEG nás bude zajímat neurální aktivita z hlediska temporálně-spektrálního a při měření fNIRS se zaměříme spíše na lokalizaci neurální aktivity díky měření množství okysličení krve v mozku. Výzkum probíhá současně v porodnici Havlíčkově Brodě, v porodnici při Fakultní nemocnici v Hradci Králové a v naší pražské baby laboratoři.
Jedná se o doktorandský projekt Martiny Dvořákové (rok zahájení: 2021). Supervizor projektu je Kateřina Chládková a spolupracují na něm Josef Urbanec a Jan Kremláček.
Máte miminko a rádi byste se experimentu zúčastnili? Navštivte naší speciální sekci pro rodiče Řeč nemluvňat, ve které se dozvíte, jak přesně experimenty probíhají.
Sledování vývoje řeči v prvním roce života
Osvojování zvukové stránky češtiny dosud nebylo popsáno. Tuto mezeru ve znalostech je třeba doplnit, jelikož čeština je jedním z jazyků, které kontrastují hlásky nejen podle jejich kvality (díky čemuž rozlišujeme slova jako parník a perník) tak jako všechny světové jazyky, ale také podle jejich délky (díky čemuž rozlišujeme slova jako ráda a rada). Abychom správně porozuměli procesu osvojování jazyka, musíme například vědět, kdy a jak si české (nebo finské, ale ne španělské nebo francouzské) dítě uvědomí, že v jeho jazyce existují jak kvalitativní, tak délkové typy kontrastů.
V tomto experimentu sledujeme vývoj osvojování si samohláskové kvality a délky během prvního roku života. Testujeme děti ve věku 4, 6, 8 a 10 měsíců s cílem zjistit, jak se rozvíjí citlivost k oběma typům kontrastu, tedy k rozdílu parník a perník a k rozdílu ráda a rada.
V konferenčním příspěvku (v angličtině) si můžete přečíst, na co jsme doposud přišli.
Tento projekt je realizován společně s Václavem Jonášem Podlipským a Šárkou Šimáčkovou z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Rozpoznávání slov u malých dětí: vývoj a vliv rodného dialektu
V našem nejnovějším projektu zkoumáme, jak se české děti učí rozeznat formu slov a hranice mezi slovy v souvislém proudu řeči (tzv. segmentace řeči).
Věta jako „Vezmem si balón a půjdeme ven.“ je nejmenšími dětmi vnímána jako nepřerušený proud zvuků (zjednodušeně tedy asi jako vezmemsibalónapůjdemeven). Dítě se tedy musí naučit, jak proud zvuků rozkouskovat do jednotlivých slov. Jak se české děti učí segmentovat slova zkoumáme právě v našem projektu.
Řeč směřovaná k dětem v průběhu jejich vývoje
Zkoumáme, jak lidé mluví a jak se jejich mluva liší podle toho, s kým právě komunikují. V jedné z našich studií jsme analyzovali řeč těhotných žen a porovnávali jsme, jak mluví k dospělé osobě a jak ke svému nenarozenému dítěti. Analýza vokálů a kvality hlasu ukázala, že těhotné ženy mluví na své nenarozené děti odlišným stylem řeči, než jakým mluví na dospělého. Naše studie byla vůbec první prací, která zdokumentovala existenci specifické řeči směřované k dítěti již v prenatálním období (přičemž řeč směřovaná k dětem, tzv. pečovatelština, je obecně známý řečový styl, běžně používaný pro komunikaci s malými – již narozenými – dětmi).
Naše další studie sleduje řeč směřovanou k dětem v průběhu prvního roku jejich života. Zaměřujeme se na to, jak rodiče vyslovují různé hláskové kontrasty, a analyzujeme, zda jednotlivé kontrasty v různých fázích vývoje dítěte zvýrazňují – naší hypotézou je, že rodiče zvýrazňují právě ty kontrasty, které se jejich dítě právě učí). Nahráli jsme řeč přibližně 60 matek a 20 otců během hry s miminkem i při rozhovoru s dospělou osobou. Nyní probíhají analýzy této řeči.
Atypický vývoj jazyka
Ne vždy dochází k osvojování jazykových schopností u dětí zcela bez problémů. Proto se kromě běžného jazykového vývoje zabýváme také tím atypickým. Aktuálně nás zajímá, jak dochází k osvojování mluveného jazyka u dětí, které se narodily jako neslyšící či nedoslýchavé a jejichž ztráta je kompenzována kochleárním implantátem. Kochleární implantát je neuroprotéza zavedená do vnitřního ucha (kochley), jež umožňuje vnímat zvukové podněty – tedy i mluvenou řeč. Auditivní recepce je přitom jednou ze základních podmínek pro rozvoj mluveného jazyka.
V České republice dosud není vědecky popsáno, jak se dětem s kochleárními implantáty při osvojování češtiny daří, které aspekty pro ně představují největší potíže či jaké faktory úspěšnost procesu osvojování jazyka ovlivňují. Další významnou otázkou také je, jaké diagnostické nástroje k zachycování pokroku v tomto ohledu vůbec využívat – jak ve výzkumu, tak například v logopedické praxi.
Tento výzkum běží od podzimu 2022 (řešitelka: Michaela Svoboda), zahajujeme nyní spolupráci také s Foniatrickou ambulancí a centrem kochleárních implantátů FN Motol a Centrem pro dětský sluch Tamtam.