Osvojování řeči v raném dětství

Osvojování řeči před narozením

Je známo, že se děti dozvídají o svém rodném jazyce ještě před narozením. Vědci se obecně shodnou na tom, se děti před narozením učí melodii a rytmus; v tomto projektu zkoumáme, zda při narození děti vykazují také známky prenatálního učení se jednotlivým hláskám. Toto testujeme pomocí elektroencefalografie (EEG) u jedno- až třídenních novorozenců.

Zjistili jsme, že miminka reagují na řečové podněty mnohem silněji než na akusticky srovnatelné, ale neřečové zvuky. V případě samohlásek navíc jejich mozky vykazují vyšší, abstraktní úroveň zpracování, která se velmi podobá té, jež se typicky vyskytuje u dospělých. Naše zjištění lze vysvětlit prenatálním formováním řečových kategorií pro samohlásky. Do výzkumu prenatálního učení řeči zapojujeme také výpočetní modely a simulace (více zde), které využíváme zejména pro mezijazyková srovnání.

Rukopis popisující tento experiment a jeho výsledky je v současné době v recenzním řízení. Můžete se podívat na poster s předběžnými analýzami, který jsme představili na jedné z významných konferencí o vývoji jazyka v Bostonu.

Na tomto projektu úzce spolupracujeme s Janem Kremláčkem (Lékařská fakulta v Hradci Králové). Děkujeme Gáboru Stefanicsovi (Univerzita v Curychu), který s námi sdílel své praktické zkušenosti s testováním novorozenců pomocí EEG.


Sledování vývoje řeči v prvním roce života

Osvojování zvukové stránky češtiny dosud nebylo popsáno. Tuto mezeru ve znalostech je třeba doplnit, jelikož čeština je jedním z jazyků, které kontrastují hlásky nejen podle jejich kvality (díky čemuž rozlišujeme slova jako parník a perník) tak jako všechny světové jazyky, ale také podle jejich délky (díky čemuž rozlišujeme slova jako ráda a rada). Abychom správně porozuměli procesu osvojování jazyka, musíme například vědět, kdy a jak si české (nebo finské, ale ne španělské nebo francouzské) dítě uvědomí, že v jeho jazyce existují jak kvalitativní, tak délkové typy kontrastů.

V tomto experimentu sledujeme vývoj osvojování si samohláskové kvality a délky během prvního roku života. Testujeme děti ve věku 4, 6, 8 a 10 měsíců s cílem zjistit, jak se rozvíjí citlivost k oběma typům kontrastu, tedy k rozdílu parník a perník a k rozdílu ráda a rada.

V konferenčním příspěvku (v angličtině) si můžete přečíst, na co jsme doposud přišli.

Tento projekt je realizován společně s Václavem Jonášem Podlipským a Šárkou Šimáčkovou z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.


Dětské vnímání cizineckého a regionálního přízvuku

Tento projekt zahrnuje dva experimenty.

V prvním experimentu zjišťujeme, zda se kojenci učí hlásky efektivněji od mluvčího, jehož přízvuk je pro jejich rodný jazyk (češtinu) typický, než od mluvčího s netypickým (např. cizineckým) přízvukem. Děti ve věku od 4 do 10 měsíců jsou vystaveny jednak projevům mluvčích se standardním českým přízvukem, jednak projevům mluvčích s atypickým, cizím přízvukem. Předběžné výsledky (prezentované v tomto posteru) naznačují, že nejmladší, tj. čtyřměsíční děti dávají přednost typickému přízvuku před cizím, zatímco starší děti zřejmě takové preference nemají. Čtyřměsíční děti jsou nyní testovány na to, zda rodilé mluvčí nejen raději poslouchají, ale také se od nich efektivněji učí nové hlásky.

Tento experiment je prováděn společně s Václavem Jonášem Podlipským a Šárkou Šimáčkovou (Univerzita Palackého).

Ve druhém experimentu testujeme, zda předškolní děti preferují spíše svoji lokální mluvu než dialekt z jiného regionu a zda je taková preference modulována vlastní jazykovou/dialektovou zkušeností dítěte. O dětech i dospělých je známo, že dávají přednost mluvčím s rodilým přízvukem před mluvčími s přízvukem cizím: například děti si raději hrají s vrstevníkem, který má rodilý přízvuk; také spíše uvěří tvrzením, která pronesl mluvčí s rodilým přízvukem, než těm, která pronesl někdo s přízvukem cizím. V tomto projektu zkoumáme, zda podobné preference u dětí existují i u přízvuků regionálních. Předškolní děti ze dvou regionů, středních Čech a Slezska, kde se mluví značně odlišnými dialekty češtiny, budou testovány na jejich společenské preference. Děti si prohlédnou fotografie dalších dětí a uslyší některé z nich hovořit v domácím dialektu a jiné v dialektu cizím. Budou požádány, aby uvedly, se kterým ze dvou současně prezentovaných dětí by si chtěly hrát. Výzkum ukáže, zda regionální přízvuk má podobné účinky, jaké byly dříve zaznamenány u přízvuků cizineckých, a zda je tento účinek modulován zkušeností jednotlivých dětí s různými nářečími češtiny.

Tento experiment je náplní studentské stáže v rámci programu Otevřená věda.


Projekty