Osvojování (nejen) řeči u dospělých
Percepční adaptace na atypického mluvčího či přízvuk u mluvčích řečtiny
V tomto experimentu jsme zkoumali, zda dospělý uživatel jazyka vnímá atypický řečový projev jako vázaný na jednotlivá slova (například kvůli přeřeknutí), nebo jako globální charakteristiku daného mluvčího či přízvuku.
Dospělí mluvčí řečtiny byli nejprve vystaveni atypickým realizacím slov svého rodného jazyka jako například καφές nebo μπύρα („káva“ a „pivo“), která se typicky vyslovují jako [kafes] a [bira], ale v našem experimentu zněla spíše jako [kafis] a [bera]. Následně bylo testováno, jak posluchači kategorizují izolované řecké samohlásky produkované stejným řečníkem. Výsledky ukázaly, že posluchači rychle přizpůsobili své vnímání atypické výslovnosti a generalizovali tento posun i na nová slova a hlásky. To znamená, že omezený počet případů, kterým byli vystaveni, si zobecnili do podoby nového, netypického přízvuku. Zajímavé je, že tak učinili i v případě, že řečník produkoval neexistující slova. Dospělí tedy byli schopni učit se o tomto novém přízvuku i bez pochopení lexikálního obsahu (stejně jak to dělají velmi malé děti, které ještě nechápou význam slov). Tento výzkum jsme provedli ve spolupáci s Václavem Jonášem Podlipským a Anastasií Chionidou (Univerzita v Soluni) a byl publikován v časopise Journal of Experimental Psychology.
Schopnost dospělých učit se a posouvat hláskové kategorie
Cílem tohoto experimentu bylo zjistit, zda je snazší naučit se cizí hlásky, které se v nějakém ohledu podobají hláskám rodného jazyka, nebo naučit se hlásky zcela nové.
Jedna skupina španělských posluchačů byla implicitně (tedy nevědomě) trénována tak, aby lehce posunula či přizpůsobila hláskový kontrast, který existuje v jejich rodném jazyce. Druhá skupina španělských posluchačů byla implicitně trénována tak, aby vytvořila zcela nový hláskový kontrast. První situace je srovnatelná s případem, kdy se například rodilý mluvčí španělštiny (nebo řečtiny) začíná učit portugalsky (nebo italsky) a musí si uvědomit, že hlásky /i/ a /e/, které zná ze svého rodného jazyka, jsou v portugalštině realizovány trochu jinak. Druhá situace je srovnatelná s případem, kdy se rodilý mluvčí španělštiny začíná učit česky a musí si uvědomit, že krátké /e/ kontrastuje s dlouhým /e:/, a že změna z krátké samohlásky na dlouhou může tedy v tomto jazyce změnit význam slova.
Pomocí EEG jsme měřili mozkovou aktivitu při tréninku a poslechu cizích hlásek, a to u čtyřiceti dospělých mluvčích španělštiny. Vyhodnotili jsme, jak zpracovávají nové hlásky před a po devíti minutách poslechového implicitního tréninku. Zjistili jsme, že se dospělí cizí hlásky naučili adekvátně zpracovávat v první situaci (kdy se Španěl učil např. portugalské /i/ a /e/), ale naučili to méně nebo vůbec v situaci druhé (kdy se Španěl učil např. české /e/ a /e:/).
Sběr dat byl uskutečněn během Kateřinina doktorského studia na University of Amsterdam. Rukopis je nyní v recenzním řízení.